Wentzl | Vencelík

Tento významný rakousko-tyrolský a český rod – majitelé stříbrných dolů, státní bankéři, pozemkoví vlastníci a obchodníci – byl v období renesance i později humanisticky založený a štědře podporoval umění.​

​

Freiherrové (rakouští baroni) Wenzl (nebo Wenzel či Wentzel či Wentzl) von Sternbach zu Stock und Luttach, majitelé stříbrných dolů v Tyrolsku a bankéři státu, obdrželi svůj erb v roce 1571. V roce 1664 byl dům povýšen do rytířského stavu s predikátem "von Sternbach"; v roce 1689 byl povýšen do baronského stavu. Statek Stock v Uttenheimu poblíž Gais byl získán v roce 1619 a je stále ve vlastnictví rodiny. Je zde uložena velká část rodinného archivu, jehož nejstarší listina pochází z roku 1290. Ferdinand von Wenzel-Sternbach (1815-1897) po soudním sporu zdědil panství Třešť a Landštejn. Zámek Třešt je nyní sídlem Akademie věd České republiky a je považován za téma závěrečného díla Franze Kafky „Zámek“. Hra „Die Räuber“ (1781) Friedricha Schillera se odehrávala v lesích kolem hradu Landštejn.

​

V Kutných horách, kde vzkvétal stříbrný průmysl, se členové rodiny stali správci vlastních stříbrných dolů a mistry císařské mincovny. Václav Vencelík získal hrad v Žirovnici v roce 1485. Rodina jej významně přestavěla. V roce 1492 obdržel Václav Vencelík a jeho bratři Michael a Jan II. Knapovi od římského císaře Fridricha III. status říšských pánů (baroni Svaté říše římské, stylizovaní jako Reichsfreiherr von Sarabitz (ze Sarabie)). Václav Vencelík zemřel v Třešti v roce 1515, ale byl pohřben v Žirovnici. Mezi další majetky v České republice, které kdysi patřily Vencelíkům, patřila Nová Včelnice (získaná v roce 1467) a Stráž nad Nežárkou.​

​

Václav Vencelík z Vrchoviště měl dva bratry: Jan Smíšek (zemřel kolem roku 1497) (předek Smíšků z Vrchoviště, bohatý obchodník obchodující se železnou rudou a mědí, majitel dolu, vl. Zámek Hrádek (ve kterém se v současné době nachází České Muzeum Stříbra) a několik činžovních domů v Kutné Hoře) a Michael (1483-1511) (předek Libenických z Vrchoviště, stevard (Hofmeistera) Kutná Hora, který vlastnil i hrad Hrádek). Na této stránce můžete vidět jeden krásný graduál rodiny Smiškových, kterou objednal Michal Smišek a je v jeho vlastnictví, v součas nosti ve sbírce Rakouské národní knihovny ve Vídni.

​

V roce 1545 se zmocnili Malovci Kamnice nad Lipou, která zůstala v jejich rukou 76 let. Za jejich vlády byl palác přestavěn (hlavně v letech 1580-1583). V roce 1610 Zikmund Matěj Vencelík z Vrchoviště, komisař okresu Bechyně, který se zúčastnil v vzestup panství proti Ferdinandovi II. se sňatkem s Annou Magdalenou Malovcovou stal majitelem panství. Veškerý majetek mu byl v roce 1622 z konfiskován.

​

Johann Wenzel Vencelík von Vrchoviště († 1606) byl znám ze sbírky děl Martina Luthera, Filipa Melanchtona a dalších raně reformačních myslitelů uchovávané v jeho knihovně v Třešti. Mezi zastánci reforem byla rodina Vencelíkových považována za umírněnou.

​

V roce 1490 Václav Vencelík z Vrchoviště získáno Zámek v Třešti od Zdeňka Šternberka ze Šternberka spolu s obcí Třešť  a přilehlým panstvím a vesnicemi Jezdovice a Bukovou darem svému synovi Matěji Vencelíkovi z Vrchoviště. Třešť patřila baronům Vencelík z Vrchoviště a Sarabitz od roku 1490 do roku 1626, kdy byl těm, kdo podporovali protestantské vyznání, zabaven majetek (poslední majitel majetku bojoval na straně poražených v bitvě na Bílé hoře - v důsledku toho byly čtyři pětiny české šlechty vyhnány a nuceny emigrovat).

 

Posledním členem rodiny jménem Vencelík, který vlastnil Třešť, byl Kryštof Adam Vencelík († 1626), provdaný Regina Ditrichštejnů (1 hlas von Herberstein) († 1630), jehož byla prababičkou Barbara von Rottal (1500-1550), císařova neman želská dcera Maksymilian I (1486-1519), manželka Sigmund von Dietrichstein auf Hollenburg (1484-1533), kterého císař považoval za svého syna. V 16. století založil rod (luteránský) Kostel sv. Kateřina Sienská - Třešť. K vidění jsou zde hroby Jana Václava Vencelíka a Reginy Dietrichsteinové. Regina byla blízkou příbuznou kardinála princ Franze Serapha von Dietrichsteina (1570-1636), který sehrál hlavní roli v protireformaci v Čechách.

​

Jednotlivé větve tohoto rodu se usadily v Sasku, Polsku i jinde.

​

Polsko

​​

Maksymilian Douglas Wentzel (1750-1813) (syn Johanna) a jeho manželka Tekla Wierzchanowska (1764-1841) měli čtyři syny: Jan Kanty Wentzel (1784-1866), Antoni Wentzel (1785-1855), Maciej Szymon Wentzel (1788-1868) a Józef Maciej Wentzel (asi 1796-1857) a dvě dcery, Salomea Marianna Wentzl (1782-1848), která se provdala za krakovského obchodníka Jana Fischera, a Tekla Agnieszka Barbara Wentzl (1792-1866). Tekla Wentzl se vdala Jana Křtitele Stummera (Sztummer) (1784-1845) (přijat do mazovské šlechty s erbem Radzisław), hlavní lékař polské armády, prezident Lékařské rady Polského království, vyznamenán Zlatým Křížem Armády Varšavského vévodství.

​

Jan Kanty Wentzl (1784-1866) byl obchodník a restauratér působící pod jménem „J. "Wentzl." Po svatbě s Mariannou Hallerovou (1796-1880), dcerou Balcera Hallera, koupil Jan Wentzl s manželkou od Hallerových nájemní dům Pod Obrazem v čísle 19 na Rynku, kde v přízemí provozoval restauraci založenou v roce 1792. Restaurace fungovala pod názvem Restaurace "Pod Obrazem", přičemž rodina až do smrti Anny Wentzl Laskowské v roce 1936 bydleli v horních patrech. Postupem času se toto místo stalo jednou z nejznámějších restaurací v Krakově. V roce 1826 byl Jan Wentzl uveden také jako nájemce pěti obchodů a tří sklepů v domě číslo 35 na Hlavním náměstí (známém jako „Krzysztofory“).

​

Hallerové byla bohatá krakovská rodina obchodníků a patricijů, pocházející z Jan (Johann) Haller (1463-1525), obchodník a jeden z prvních tiskařů v Polsku. V nakladatelství, které založil v letech 1505 až 1525, vytiskl přibližně 250 položek, včetně děl Erasma Rotterdamského a Mikuláše Koperníka. Z této rodiny pocházeli generálporučík Józef Haller von Hallenburg (1873-1960) a generál Stanisław Haller de Hallenburg (1872-1940), náčelník polského generálního štábu (květen 1926).

​

Činžovní dům číslo 19 na Hlavním náměstíspolu s obchodem, který se zde provozoval (včetně restaurace), přešel z Jana Kantyho Wentzla na jeho syna Konrada Wentzla (1820-1897), který se oženil s Józefou Brzeskou (1833-1901), a poté prostřednictvím Konradových synů -Ignacy Karol Wentzel (1866-1926) (uznávaný architekt, jemuž předčasně zemřel syn Maciej (1903-1924) a Maciej Marian Wentzl (1870-1932) své sestře Anně Laskowské rozené Wentzl (1884-1936), která se provdala za Franciszka Laskowského, a jejich manželství nemělo potomky.

​

V roce 1935 darovali Anna Laskowska rozená Wentzl a Franciszek Laskowski Národní Muzeum v Krakově značnou pozůstalost Annina bratra Macieje Wentzla, která zahrnovala sklo, keramiku, šperky (včetně některých vlasteneckého charakteru), hodinky a tabatěrky. Po smrti Anny Wentzlové vykonavatelé její závěti prodali některé věci z domu, včetně kamenného krbu, který pro Senátní dům získala Jagellonská Univerzita v Krakově.

​

Druhý syn Maksymiliana Douglase Wentzela, Antoni Wentzl (1785-1855), který se oženil s Karolinou Zychoniowou (1792-1850), byl stejně jako jeho syn vedoucím oddělení v Bank of Poland, Amilkar Wentzl (1813-1881). Měli také druhého syna Jana Wentzla (1825-1867) a dvě dcery Anielu Wentzl (1810-1890) a Karolinu Wentzl (1826-1896).​

​

Maksymilianův třetí syn, Maciej Szymon Wentzl (1788-1868) (Řád svatého Stanislava, 2. třída) měl rozsáhlé obchodní vzdělání a jeho koníčky bylo cestování a dobrodružství – kdysi ho zavřeli turečtí piráti. Poté řadu let působil jako ředitel Polské banky (v letech 1840-1865). V roce 1845 obdržel Maciej Wentzl a jeho potomci šlechtický titul a byli přijati do mazovské šlechty s erbem Zbroja. Maciej se oženil Maria Zuzanna Bayer (Bajer) (1795-1876), dcera Franciszka Bayera a Justyny Morbitzerových z významné rodiny krakovských obchodníků (Antoni Morbitzer byl předsedou městské rady Krakova (1812-1815, poslední léta Varšavského vévodství) - dohlížel na významný program investic v rozvoj města, jeho efektivní fungování a modernizace a rozvoj jako obchodní centrum, což bylo za napoleonských válek s Ruskem v roce 1812 a dvouleté ruské okupace, ve své práci ho podporoval Konrad Wentzl). Měli syna Adolfa Macieje Bayera Wentzla (1819-1892) a dvě dcery: Wilhelminu Justynu Tekla Wentzl (1818-1908), která se provdala Michał Rostafiński (1807-1881), ředitel Polské banky v letech 1865-1874 (jejich syn prof. Józef Rostafiński (1850-1928) se stal slavným botanikem), a Berta Wentzl (1828-1907).

​

V mladém věku patřil Adolf Wentz'l k vlastenecké podzemní organizaci. Rodina ho poslala do Terstu, k bratrovi jeho matky, Julian Bayer (1806-1873) (ředitel Polské banky, profesor B. hlavní školy ve Varšavě), kde Adolf pracoval ve firmě svého strýce, učil se anglicky a italsky (uměl i francouzsky, německy, řecky, latinsky, polsky a rusky). Když se Polská banka rozhodla založit mincovnu v Londýně, Adolf dostal nabídku na pozici jejího manažera. Adolf Wentz'l se oženil s Angličankou protestantského vyznání jménem Anna Maria Hewlins (primo voto Eachus). Po uzavření mincovny se Adolf Wentz'l stal londýnským agentem obchodního domu barona Antona Fraenkla, finančníka a zakladatele Credit Foncier. Později se s rodinou přestěhoval do Paříže, kde byl nějakou dobu soukromým tajemníkem barona Fraenkla. Nakonec se vrátil do Polska, kde koupil panství poblíž Błonia, Kraśnicza Wola (40 włókas, asi 420 akrů), nedaleko Grodzisk Mazowiecki a poblíž Wilhelmininy sestry, která se provdala za Michała Rostafińského a žila v Kludnu.​Adolf a Anna měli tři děti: Adolfa (Adolphe) Macieje Bayera Wentzla II. (1852-1892), který se oženil s Marií Plebańskou (bezdětné manželství), Tadeusze (zemřel v 6 letech) a dceru Marii Walerii Wentzl (1854-1937).

​

Józef Maciej Wentz'l (asi 1796-1857) (Státní Rada, bývalý vedoucí odboru průmyslu a řemesel ve vládní komisi pro vnitřní a administrativní záležitosti, v důchodu,rytíř Řádu sv. Anna s císařskou korunou, Řád sv. Stanisław II. třídy, Vojenský kříž z polského zlata, vyznamenán Značka bezvadné služby již 15 let), čtvrtý syn Maksymiliana Wentzela, oženil se s Marií Działyńskou (h. Ogończyk). Měli jednu dceru Olimpii Tekla Douglas Wentzl (1820-1889), která se provdala za Karola Wolka - Łaniewského (1799-1858).

​

Maria Waleria Wentzl (viz výše) se provdala za Ludwika Antoniho Moczarski (alias Łada-Mocarski, starý mazovský šlechtický rod) (1831–1901) (vedoucího oddělení Polské banky a ředitele její varšavské pobočky). Měli dcery Marii Walerii (Zawodska vel Zawadska), Helenu (Około-Kułak) a Wandu (Peszke) a syna prof. Dr. hab. Zygmunt Adolf Moczarski (1876–1957). Zygmunt Moczarski byl uznávaným odborníkem v oblasti genetiky hospodářských zvířat, chovu zvířat a zoologie, vedoucím Katedry obecného chovu hospodářských zvířat na Zemědělsko-lesnické fakultě Univerzity v Poznani (nyní Univerzita Adama Mickiewicze), řádným členem Polské akademie věd a nositelem Komandérského kříže Řádu Polonia Restituta. Byl ženatý s Ludwikou Lipnickou (1886–1964). Rodová linie jejich mladšího syna Stefana Ziemowita Moczarského (1917–1993) – který působil jako vedoucí zemědělský expert organizací UNDP a FAO a byl ženatý s Jolantou Lew-Ostik Kostrowickou (1933–2009) – pokračuje skrze jejich syny: Alexandera Moczarského, vedoucího pracovníka v pojišťovnictví (byl předsedou představenstva mezinárodních společností skupiny Marsh & McLennan), a Jeremyho Moczarského (právník, bankéř, spisovatel); oba mají potomky.​​​​

​​

​​​​​​​​​​

Všechna práva vyhrazena​