​Polský rod Wentzlů je větví významného českého a rakouského rodu, majitelů stříbrných dolů, bankéřů, statkářů a obchodníků.

​

Rodina byli humanisté a štědří sponzoři umění během renesance a pozdějších let.

​

První záznamy o baronech Vencelicích z Vrchoviště (Vrchovist), spřízněných s rodem Smíšek (Smisek), s nimiž měli také společný základní heraldický symbol v erbu - bílého jednorožce na modrém poli - pocházejí z nedávné doby časy Přemyslovci. Rodina přišla do Kutných hor, kde vzkvétalo těžba stříbra (viz Kutná Hora), a krátce nato se členové rodiny stali mistry mincovny (spravující vlastní stříbrné doly). Václav Vencelík získalzámku v Žirovnici v roce 1485, později jej rodina výrazně přestavěla. V roce 1492 Václav Vencelík a jeho bratři Michael a Jan II. Knap získal od císaře Svaté říše římské Fridricha III. statut „říšských pánů“ (baronů Svaté říše římské, stylizovaných jako Reichsfreiherr von Sarabitz (ze Sarabie)). Václav Vencelík zemřel v Třešti roku 1515, byl však pohřben v Žirovnici. Mezi další nemovitosti v ČR, které kdysi patřily ​​Vencelíkům patří Nová Včelnice a Stráž nad Nežárkou.

​

Václav Vencelík z Vrchoviště měl dva bratry: Jan Smíšek (zemřel kolem roku 1497) (předek Smíšků z Vrchoviště, bohatý obchodník obchodující se železnou rudou a mědí, majitel dolu, vl. Zámek Hrádek (ve kterém se v současné době nachází České Muzeum Stříbra) a několik činžovních domů v Kutné Hoře) a Michael (1483-1511) (předek Libenických z Vrchoviště, stevard (Hofmeistera) Kutná Hora, který vlastnil i hrad Hrádek). Na této stránce můžete vidět jeden krásný graduál rodiny Smiškových, kterou objednal Michal Smišek a je v jeho vlastnictví, v součas nosti ve sbírce Rakouské národní knihovny ve Vídni.

 

Linií této rodiny jsou Freiherrové (rakouští baroni) Wenzel (nebo Wentzl) von Sternbach zu Stock und Luttach, majitelé stříbrných dolů v Tyrolsku a bankéři rakouského státu. Svůj erb získali v roce 1571. V roce 1664 byl dům povýšen do rytířského stavu s predikátem "von Sternbach"; v roce 1689 byl povýšen do baronského stavu. Statek Stock v Uttenheimu poblíž Gais byl získán v roce 1619 a je stále ve vlastnictví rodiny. Je zde uložena velká část rodinného archivu, jehož nejstarší listina pochází z roku 1290. Ferdinand von Wenzel-Sternbach (1815-1897) po soudním sporu zdědil panství Třešť a Landštejn. Zámek Třešt je nyní sídlem Akademie věd České republiky a je námětem nedokončené závěrečné práce Franze Kafky 'Zámek'. Hra „Die Räuber“ (1781) Friedricha Schillera se odehrávala v lesích kolem hradu Landštejn.

​

V roce 1545 se zmocnili Malovci Kamnice nad Lipou, která zůstala v jejich rukou 76 let. Za jejich vlády byl palác přestavěn (hlavně v letech 1580-1583). V roce 1610 Zikmund Matěj Vencelík z Vrchoviště, komisař okresu Bechyně, který se zúčastnil v vzestup panství proti Ferdinandovi II. se sňatkem s Annou Magdalenou Malovcovou stal majitelem panství. Veškerý majetek mu byl v roce 1622 z konfiskován.

​

Johann Wenzel Vencelík von Vrchoviště († 1606) byl znám ze sbírky děl Martina Luthera, Filipa Melanchtona a dalších raně reformačních myslitelů uchovávané v jeho knihovně v Třešti. Mezi zastánci reforem byla rodina Vencelíkových považována za umírněnou.

​

V roce 1490 Václav Vencelík z Vrchoviště získáno Zámek v Třešti od Zdeňka Šternberka ze Šternberka spolu s obcí Třešť  a přilehlým panstvím a vesnicemi Jezdovice a Bukovou darem svému synovi Matěji Vencelíkovi z Vrchoviště. Třešť patřila baronům Vencelík z Vrchoviště a Sarabitz od roku 1490 do roku 1626, kdy byl těm, kdo podporovali protestantské vyznání, zabaven majetek (poslední majitel majetku bojoval na straně poražených v bitvě na Bílé hoře - v důsledku toho byly čtyři pětiny české šlechty vyhnány a nuceny emigrovat).

 

Posledním členem rodiny jménem Vencelík, který vlastnil Třešť, byl Kryštof Adam Vencelík († 1626), provdaný Regina Ditrichštejnů (1 hlas von Herberstein) († 1630), jehož byla prababičkou Barbara von Rottal (1500-1550), císařova neman želská dcera Maksymilian I (1486-1519), manželka Sigmund von Dietrichstein auf Hollenburg (1484-1533), kterého císař považoval za svého syna. Jejich svatba se slavila za přítomnosti císaře ve Vídni v roce 1515. V 16. století založil rod (luteránský) Kostel sv. Kateřina Sienská - Třešť. K vidění jsou zde hroby Jana Václava Vencelíka a Reginy Dietrichsteinové. Regina byla blízkou příbuznou kardinála princ Franze Serapha von Dietrichsteina (1570-1636), který sehrál hlavní roli v protireformaci v Čechách.

​​

Členové rodiny přijeli do Polska. Maksymilian Wentzel (1750-1813) (syn Johanna) a jeho manželka Tekla Wierzchanowska (1764-1841) měli čtyři syny: Jan Kanty Wentzel (1784-1866), Antoni Wentzel (1785-1855), Maciej Szymon Wentzel (1788-1868) a Józef Maciej Wentzel (asi 1796-1857) a dvě dcery, Salomea Marianna Wentzl (1782-1848), která se provdala za krakovského obchodníka Jana Fischera, a Tekla Agnieszka Barbara Wentzl (1792-1866). Tekla Wentzl se vdala Jana Křtitele Stummera (Sztummer) (1784-1845) (přijat do mazovské šlechty s erbem Radzisław), hlavní lékař polské armády, prezident Lékařské rady Polského království, vyznamenán Zlatým Křížem Armády Varšavského vévodství.

​

Jan Kanty Wentzl (1784-1866) byl obchodník a restauratér působící pod jménem „J. "Wentzl." Po svatbě s Mariannou Hallerovou (1796-1880), dcerou Balcera Hallera, koupil Jan Wentzl s manželkou od Hallerových nájemní dům Pod Obrazem v čísle 19 na Rynku, kde v přízemí provozoval restauraci založenou v roce 1792. Restaurace fungovala pod názvem Restaurace "Pod Obrazem", přičemž rodina až do smrti Anny Wentzl Laskowské v roce 1936 bydlela v prvním patře. Postupem času se toto místo stalo jednou z nejznámějších restaurací v Krakově. V roce 1826 byl Jan Wentzl uveden také jako nájemce pěti obchodů a tří sklepů v domě číslo 35 na Hlavním náměstí (známém jako „Krzysztofory“).

​

Hallerové byla bohatá krakovská rodina obchodníků a patricijů, pocházející z Jan (Johann) Haller (1463-1525), obchodník a jeden z prvních tiskařů v Polsku. V nakladatelství, které založil v letech 1505 až 1525, vytiskl přibližně 250 položek, včetně děl Erasma Rotterdamského a Mikuláše Koperníka.

​

Činžovní dům číslo 19 na Hlavním náměstíspolu s obchodem, který se zde provozoval (včetně restaurace), přešel z Jana Kantyho Wentzla na jeho syna Konrada Wentzla (1820-1897), který se oženil s Józefou Brzeskou (1833-1901), a poté prostřednictvím Konradových synů -Ignacy Karol Wentzel (1866-1926) (uznávaný architekt, jemuž předčasně zemřel syn Maciej (1903-1924) a Maciej Marian Wentzl (1870-1932) své sestře Anně Laskowské rozené Wentzl (1884-1936), která se provdala za Franciszka Laskowského, a jejich manželství nemělo potomky.

​

V roce 1935 darovali Anna Laskowska rozená Wentzl a Franciszek Laskowski Národní Muzeum v Krakově značnou pozůstalost Annina bratra Macieje Wentzla, která zahrnovala sklo, keramiku, šperky (včetně některých vlasteneckého charakteru), hodinky a tabatěrky. Po smrti Anny Wentzlové vykonavatelé její závěti prodali některé věci z domu, včetně kamenného krbu, který pro Senátní dům získala Jagellonská Univerzita v Krakově.

​

Druhý syn Maksymiliana Douglase Wentzela, Antoni Wentzl (1785-1855), který se oženil s Karolinou Zychoniowou (1792-1850), byl stejně jako jeho syn vedoucím oddělení v Bank of Poland, Amilkar Wentzl (1813-1881). Měli také druhého syna Jana Wentzla (1825-1867) a dvě dcery Anielu Wentzl (1810-1890) a Karolinu Wentzl (1826-1896).

​

Maksymilianův třetí syn, Maciej Szymon Wentzl (1788-1868) (Řád svatého Stanislava, 2. třída) měl rozsáhlé obchodní vzdělání a jeho koníčky bylo cestování a dobrodružství – kdysi ho zavřeli turečtí piráti. Poté řadu let působil jako ředitel Polské banky (v letech 1840-1865). V roce 1845 obdržel Maciej Wentzl a jeho potomci šlechtický titul a byli přijati do mazovské šlechty s erbem Zbroja. Maciej se oženil Maria Zuzanna Bayer (Bajer) (1795-1876), dcera Franciszka Bayera a Justyny Morbitzerových z významné rodiny krakovských obchodníků (Antoni Morbitzer byl předsedou městské rady Krakova (1812-1815, poslední léta Varšavského vévodství) - dohlížel na významný program investic v rozvoj města, jeho efektivní fungování a modernizace a rozvoj jako obchodní centrum, což bylo za napoleonských válek s Ruskem v roce 1812 a dvouleté ruské okupace, ve své práci ho podporoval Konrad Wentzl). Měli syna Adolfa Macieje Bayera Wentzla (1819-1892) a dvě dcery: Wilhelminu Justynu Tekla Wentzl (1818-1908), která se provdala Michał Rostafiński (1807-1881), ředitel Polské banky v letech 1865-1874 (jejich syn prof. Józef Rostafiński (1850-1928) se stal slavným botanikem), a Berta Wentzl (1828-1907).

​

V mladém věku patřil Adolf Wentz'l k vlastenecké podzemní organizaci. Rodina ho poslala do Terstu, k bratrovi jeho matky, Julian Bayer (1806-1873) (ředitel Polské banky, profesor B. hlavní školy ve Varšavě), kde Adolf pracoval ve firmě svého strýce, učil se anglicky a italsky (uměl i francouzsky, německy, řecky, latinsky, polsky a rusky). Když se Polská banka rozhodla založit mincovnu v Londýně, Adolf dostal nabídku na pozici jejího manažera. Adolf Wentz'l se oženil s Angličankou protestantského vyznání jménem Anna Maria Hewlins (primo voto Eachus). Po uzavření mincovny se Adolf Wentz'l stal londýnským agentem obchodního domu barona Antona Fraenkla, finančníka a zakladatele Credit Foncier. Později se s rodinou přestěhoval do Paříže, kde byl nějakou dobu soukromým tajemníkem barona Fraenkla. Nakonec se vrátil do Polska, kde koupil panství poblíž Błonia, Kraśnicza Wola (40 włókas, asi 420 akrů), nedaleko Grodzisk Mazowiecki a poblíž Wilhelmininy sestry, která se provdala za Michała Rostafińského a žila v Kludnu.

​

Adolf a Anna měli tři děti: Adolf (Adolphe) Maciej Bayer Wentzl II (1852-1892), který se oženil s Marií Plebańskou (bezdětný sňatek), Tadeusz (zemřel ve věku 6 let) a dceru Marii Walerii Wentzl (1854-1937), která se provdala za Ludwika Antoni Moczarski (vedoucí oddělení (hlavní pokladník) ve společnosti Bank Polski) a měl syna, významného profesora Zygmunta Moczarského (zvířecí genetik a zoolog, Poznaňská univerzita), a dcery Marii Walerii, Helenu a Wandu. Předek tohoto mazovského šlechtického rodu byl mezi rytíři, kteří doprovázeli Boleslava Chrabrého (prvního polského krále), když přišel z českých zemí v roce 998 našeho letopočtu. Tento rod je patrilineárně potomkem Piotra Pilcha, kastelána z Czerska v roce 1224, prostřednictvím jeho syna Wladysława Łady, velitele armády vévody Mazowského. Z této rodiny Mocarze u močálů Biebrza (od roku 1434) pocházel Mikolaj Moczarski (asi 1590-1638), známý svými taktickými schopnostmi proti pravidelným silám, plukovník z Lisowszcycy (také znám jako 'Jezdci z Apokalypsy'), nepravidelná jezdecká jednotka slavná v Evropě v 17. století (viz Rembrandt's „Polský jezdec“).

 

Profesor Zygmunt Moczarski a jeho manželka Ludwika Lipnicka (1886-1964) přežili svého mladšího syna Stefana Moczarského (1917-1993), UNDP/FAO Agriculture Extension Expert, který se oženil s Jolantou Lew-Ostik Kostrowickou (1933-2009)(dcera Samuela Lew-Ostika Kostrowickiho (1902-1953) a jeho manželky Jadwigy Dzierzgowské (h. Jastrzębiec (Bolesta)) (1905-1992)) a zanechal po sobě dva syny, Alexander Moczarski a Jeremy Moczarski.

​

Vysoce talentovaný Adolf Maciej Bayer Wentz'l studoval inženýrství nejprve v Anglii, později v Německu. Při testování nového motoru měl nehodu a zranil se. I přes dva roky pečlivé lékařské péče se jeho zdravotní stav zhoršil. Přešel na zemědělství a vystudoval univerzitu v Halle v Německu. Spravoval také panství v Kraśnicza Wola, čímž jej povýšil na vysokou úroveň. Doma se mluvilo převážně anglicky a francouzsky. Adolf Maciej II zemřel v roce 1892 ve věku 40 let na tyfus, kterým se nakazil při péči o ostatní trpící touto nemocí.​

​

Józef Maciej Wentz'l (asi 1796-1857) (státní rada, bývalý vedoucí odboru průmyslu a řemesel ve vládní komisi pro vnitřní a administrativní záležitosti, v důchodu,rytíř Řádu sv. Anna s císařskou korunou, Řád sv. Stanisław II. třídy, Vojenský kříž z polského zlata, vyznamenán Značka bezvadné služby již 15 let), čtvrtý syn Maksymiliana Wentzela, oženil se s Marií Działyńskou (h. Ogończyk). Měli jednu dceru Olimpii Tekla Douglas Wentzl (1820-1889), která se provdala za Karola Wolka - Łaniewského (1799-1858).

 

 

Další informace: 'A Man of Power and a Lioness of The Cross', J. Moczarski, KDP, 11/2024, ISBN 9798301410857 (část 'The Kostrovitski Triptych')​​​​​

​​​

Všechna práva vyhrazena​